Brazilský umělec José Ferraz de Almeida Júnior (1850-1899) začal malovat, když pracoval jako zvoník v kostelu Panny Marie Candelaria. Ve volných chvílích namaloval několik menších obrazů s náboženskou tématikou. Hlavní kněz byl natolik ohromen jeho prací, že uspořádal sbírku, díky níž mohl Júnior navštěvovat lekce kreslení. V roce 1869 studoval na Academia Imperial de Belas Artes. Po promoci si otevřel vlastní studio, aby si vydělal na cestu do Evropy. V roce 1876 vystavoval v Sao Paulu, kde si ho všiml císař Pedro II. Byl natolik uchvácen obrazy jako např. Toužení Vodopády, že mu nabídl finanční podporu. Tím se mu splnil jeho sen a mohl vycestovat do Paříže a studoval na Beaux-Arts. Po návratu do Brazílie v roce 1882 dával ve svém studiu lekce. Neopustil Sao Paulo ani, když dostal nabídku stát se profesorem historie malby na Akademii. Jeho život násilně ukončil jeho bratranec, když ho ubodal kvůli dlouhotrvajícímu románku s jeho ženou. Za svou tvorbu z období romantismu, byl Júnior odměněn titulem rytíř Řádu růže od císaře.